KNIHA

24.08.2020

Ležíš na dřevě lavičky

na chvilku opuštěna


Tužkou zpřítomňuji dnešní sen

byl o smrti


Průsvitný vítr bere tě do svých dlaní

Poletuješ po zahradě jak hrstka motýlů

Máváš bílými křídly svobody

Vytržena z pevných desek

protančíš se za hranice všednosti


Myšlenky z tvých stran prvně hladí květiny i zelenkavé účesy trav


Kam vedly by tvé cesty?

Netuším..


Drobné prstíky mých dcer zadrží tě hbitě

"Maminko, tu máš"

S úsměvem a hrdostí vrací mi tě domů

abychom společně usedly na dřevě lavičky

aby má duše mohla létat vzduchoprázdnem

a mezi řádky tvých slov dotýkat se nevýslovného


Sama teď víš jak je to krásné...


(duben 2020 na lavičce naší zahrady)