KNIHA
24.08.2020
Ležíš na dřevě lavičky
na chvilku opuštěna
Tužkou zpřítomňuji dnešní sen
byl o smrti
Průsvitný vítr bere tě do svých dlaní
Poletuješ po zahradě jak hrstka motýlů
Máváš bílými křídly svobody
Vytržena z pevných desek
protančíš se za hranice všednosti
Myšlenky z tvých stran prvně hladí květiny i zelenkavé účesy trav
Kam vedly by tvé cesty?
Netuším..
Drobné prstíky mých dcer zadrží tě hbitě
"Maminko, tu máš"
S úsměvem a hrdostí vrací mi tě domů
abychom společně usedly na dřevě lavičky
aby má duše mohla létat vzduchoprázdnem
a mezi řádky tvých slov dotýkat se nevýslovného
Sama teď víš jak je to krásné...
(duben 2020 na lavičce naší zahrady)